Jiřina Bohdalová si pozvala Jana Farského na svou chalupu s velmi konkrétním očekáváním.
Podle dnešní reportáže bulvárního serveru Super.cz chtěla s někdejším starostou Semil otevřít téma zdravotní péče ve městě, kde dlouhodobě pobývá. Jenže když Farský později zveřejnil společnou fotografii a popsal jejich několikahodinové setkání, Bohdalová měla pocit, že to hlavní zůstalo stranou. A přesně v tu chvíli se z přátelské návštěvy stal veřejný problém.
Farský popsal rozhovor jako tříhodinové setkání, během něhož přišla řeč na StB, prezidenty Miloše Zemana a Petra Pavla, Jana Wericha, věznění hereččina otce i samotné Semily. O tématu nemocnice však v citovaném příspěvku konkrétně nepsal. Právě to Bohdalovou rozčílilo, protože podle její verze nebyla schůzka jen společenskou návštěvou, ale měla mít také jasný místní přesah.
Ještě ostřeji vyznívá příběh samotné fotografie.
Bohdalová prý řekla bulvárnímu deníku Blesk, že Farský chtěl společný snímek už při první návštěvě, ona však nebyla nalíčená, a proto podle jejího vyprávění přijel další den znovu. Tentokrát už byla připravená na natáčení svého pořadu a fotografie vznikla. Když následně neviděla veřejnou zmínku o tématu, které považovala za zásadní, udeřila bez diplomatických kudrlinek: „Nesplnil, co slíbil.“
Fotka byla venku. Bohdalová ale chtěla mnohem víc
Tón pětadevadesátileté herečky byl mimořádně sebevědomý a direktivní.
Ve svém vyjádření připomněla, že politici se s ní podle jejích zkušeností chtěli fotografovat opakovaně, a zdůraznila, že iniciativa tentokrát opět nebyla její.
Taková slova už nejsou jen povzdechem zklamané hostitelky; Bohdalová veřejně postavila proti sobě svou představu smyslu návštěvy a způsob, jakým ji Farský prezentoval.
Právě tady může její vystoupení na část publika působit až povýšeně.
Bohdalová vystupuje z pozice člověka, který přesně věděl, proč politika pozval, co od něj očekával a co měl následně podle jejího názoru udělat. To ovšem ještě neznamená, že lze jako prokázaný fakt tvrdit, že si Farský přijel pouze udělat reklamu nebo že herečku vědomě využil; takový motiv dostupné podklady nedokládají.
Celá věc navíc neskončila otevřenou válkou.
Super.cz uvádí, že po zveřejnění hereččiny výtky se jí Farský ozval, sdělil jí, že se tématu bude dále věnovat, a oba si situaci vyjasnili. V ostrém titulku tak lze mluvit o pořádné veřejné sprše, nikoli ale o definitivním rozkolu mezi Bohdalovou a europoslancem.
Když slavné jméno promluví, rána je slyšet hodně daleko
Na celé kauze je nejvýraznější, jak rychle Bohdalová dokázala změnit význam jednoho zdánlivě přátelského snímku.
Z fotografie dvou známých lidí se během několika vět stal příběh o očekávání, zklamání a údajném nesplněném slibu. Herečka k tomu nepotřebovala dlouhou tiskovou konferenci ani deset rozhovorů – stačilo říct nahlas, jak celou návštěvu pochopila ona.
Jenže její tvrdá slova mají také jeden důležitý háček.
Když Bohdalová mluví o „zrušené nemocnici“ v Semilech, jde o její vlastní zkratkovité pojmenování situace, nikoli přesný popis aktuálního stavu zařízení. Dokumenty Libereckého kraje hovoří o pokračujícím rozvoji Nemocnice Semily, zatímco v minulosti zde byla omezena či reorganizována část akutní lůžkové péče. Ani ostrý bulvár proto nemůže tvrdit, že ve městě jednoduše žádná nemocnice neexistuje. Právě tento detail dává hereččinu výstupu ještě zajímavější rozměr. Bohdalová se pustila do veřejného tématu s razancí, která nepřipouští mnoho pochybností, její vlastní formulace ale zároveň potřebuje faktické zpřesnění. To nijak nemaže její právo chtít lepší dostupnost zdravotní péče; ukazuje to však, že slavné jméno samo o sobě nenahrazuje přesnost.
Stejně opatrně je potřeba zacházet s tvrzením, že Farský využil Bohdalovou jen jako kulisu pro vlastní propagaci.
Slavná herečka tak jeho návštěvu po čase očividně začala vnímat, protože fotografie dostala veřejný prostor, zatímco téma, kvůli němuž ho podle svých slov pozvala, nikoli. Z dostupných informací však nelze doložit, že právě získání fotografie bylo jeho skutečným motivem.
To nic nemění na tom, že její vystoupení bylo pořádně ostré. Bohdalová si nevybrala opatrnou formulaci o „nedorozumění“, ale veřejně oznámila, že podle ní slíbená věc splněna nebyla. Když takovou větu pronese jedna z nejslavnějších českých hereček, přestává jít o soukromou neshodu a během několika hodin z ní vzniká mediální kauza.
A právě zde se ukazuje síla, ale také tvrdost jejího způsobu komunikace.
Bohdalová se zjevně necítí být někým, kdo má čekat, zda si druhá strana na domluvené téma vzpomene, a když je nespokojená, řekne to bez obalu. Pro někoho je to obdivuhodná přímočarost, pro jiného může její tón znít direktivně až povýšeně; to už je hodnocení, které si musí udělat každý čtenář sám.
Sláva však není smlouva a společná fotografie není potvrzením, že každý účastník setkání chápe jeho účel stejně. Bohdalová očekávala výraznější veřejné otevření tématu zdravotní péče, Farského zveřejněný příspěvek se věnoval mnohem širšímu rozhovoru. Právě tenhle rozpor spustil celý výbuch, nikoli samotný snímek dvou známých osobností.
Jiřina Bohdalová tak znovu ukázala, že ani v pětadevadesáti letech nehodlá své rozčarování šeptat někde za zavřenými dveřmi. Když má pocit, že dohoda nedopadla podle jejích představ, její kritika dokáže být tvrdá, osobní a okamžitě slyšitelná po celé republice. Tentokrát však zůstává nejdůležitější rozdíl mezi dojmem a doloženým faktem: fotografie skutečně vznikla, nemocnici Farský ve zveřejněném textu konkrétně neřešil a Bohdalová tvrdí, že nesplnil slib – cokoli navíc už by bylo přibarvování příběhu.
