Ivanka Devátá oslavila devadesátku, za sebou má přitom zdravotní zkoušky, které by otřásly mnohem mladším člověkem. Její mimořádně otevřený příběh nyní znovu připomněl bulvární web Aplausin.cz, přičemž samotná herečka o svých zkušenostech mluvila už letos v pořadu 13. komnata. Česká televize její životní příběh popsala jako návrat k období po rakovině tlustého střeva, po němž přišla další těžká rána v podobě mozkové mrtvice.
Zhoubný nádor jí lékaři objevili přibližně před deseti lety, když jí bylo kolem osmdesáti. Podle jejího vyprávění následovala operace, při které jí chirurgové odstranili velkou část tlustého střeva i uzliny. Nabízenou chemoterapii už Devátá podstoupit nechtěla a v rozhovoru pro server iDNES.cz vysvětlila, že měla obavy z jejích vedlejších účinků a chtěla dál žít způsobem, který si sama zvolila.
Jenže tím její zdravotní trápení neskončilo. Krátce před pětaosmdesátými narozeninami prodělala mozkovou mrtvici, která přišla náhle během noci. Ráno podle svého vyprávění nedokázala jednou rukou zvednout hrnek, změnila se jí řeč a začal jí klesat koutek; následky později zasáhly také její pohyb a schopnost psát pravou rukou.
Cigaret se ani po těžkých ranách nevzdala
Ještě překvapivější je otevřenost, s jakou Devátá mluví o kouření.
V srpnu 2026 uvedla, že kouří už 66 let a ranní káva s cigaretou pro ni stále zůstává zakořeněným rituálem.
V témže rozhovoru zároveň tvrdila, že jí lékaři vzhledem k délce kouření říkají, že už by přestávat neměla; jde však o její vlastní reprodukci lékařského sdělení, nikoli o obecné zdravotní doporučení.
Mrtvice změnila i něco, co pro spisovatelku představovalo zásadní část života.
Knihy dříve psala ručně, po zdravotních komplikacích ale podle svého vyprávění zjistila, že vlastní rukopis nedokáže spolehlivě přečíst. Psaní proto nevzdala, jen změnila způsob práce a své nové texty začala diktovat, přičemž letos mluvila i o další dokončené knize věnované nemocem a vlastní životní houževnatosti.
Devadesátka, která se života pořád drží
Devátá dnes kvůli následkům prodělaných zdravotních problémů hůře chodí a mimo domov využívá berle, přesto se z veřejného života úplně neztratila.
Pomáhají jí její synové a sama opakovaně dává najevo, že radost stále nachází v četbě, psaní i obyčejných každodenních věcech.
Za příběhem rakoviny, odmítnuté léčby, mrtvice i desítek let kouření tak zůstává především devadesátiletá žena, která své životní volby nijak nepřikrášluje a o vlastních pádech i slabostech dokáže mluvit s odzbrojující otevřeností.
