Eric Idle rozhodně nevolil diplomatická slova. Legendární člen Monty Python se veřejně vyjádřil k Nicku Reinerovi, který čelí obžalobě z vraždy svých rodičů, režiséra Roba Reinera a Michele Reinerové. Jak dnes informoval server E! News, Idle dal jasně najevo, že k Nickově současné situaci žádný soucit necítí. Jeho postoj má velmi osobní rozměr: s Robem Reinerem se znal přibližně půl století a podle vlastních slov s ním dlouze mluvil ještě večer před jeho smrtí.
Ostrý výrok zazněl poté, co se reportéři Idlea zeptali na Nickův boj o přístup k penězům z rodinného fondu, které chce využít také na svou právní obhajobu. V původním videorozhovoru pro portál TMZ byl britský komik stručný a chladný: připomněl svůj poslední rozhovor s Robem a dodal, že právě proto pro Nicka soucit nemá. Nešlo o obecnou úvahu nad americkou justicí, ale o reakci člověka, který zavražděného režiséra osobně znal desítky let.
Bitva se vede i o stovky tisíc dolarů
Vedle trestního řízení se totiž rozhořel další mimořádně citlivý spor. Nick Reiner žádá přístup k penězům z trustového fondu, přičemž jeho právníci argumentují, že mu část prostředků měla náležet už před smrtí rodičů. Deník Los Angeles Times popsal, že jde o částku 558 tisíc dolarů a že spor se dotýká také kalifornského takzvaného Slayer Statute, který za určitých okolností brání pachateli těžit z majetku oběti.
Nickovi právníci však zdůrazňují zásadní věc: jejich klient zatím nebyl odsouzen, k obžalobě se přiznal jako nevinný a podle nich nelze automaticky předjímat výsledek trestního řízení.
Přátelství na padesát let, soucit na nule
Právě proto Idleova slova působí tak tvrdě. Komik nevynesl právní rozsudek a ani ho vynést nemůže, ale jako dlouholetý přítel Roba Reinera dal naprosto otevřeně najevo svůj osobní postoj.
+1
fotek
Na jedné straně stojí muž obžalovaný z vraždy rodičů, který se snaží získat prostředky na obhajobu a trvá na své nevině, na druhé přítel obětí, pro něhož nejsou soudní spisy jen anonymními dokumenty.
Idle znal Roba Reinera půl století a ještě několik hodin před tragédií s ním mluvil o práci i budoucnosti. Teď zůstala po jejich posledním rozhovoru jen vzpomínka — a z Idlea místo soucitu vyšla věta chladná jako dveře soudní síně.
