Výrok, který by u jiného jména možná prošel bez povšimnutí, u Karla Gotta udeřil do živého. V rozhovoru zveřejněném 4. září na bulvárním webu eXtra.cz Pavol Habera kritizoval české a slovenské hudebníky za sázení na jistotu a jako příklad odvahy vyzdvihl dvaadvacetiletou Adélu Jergovou, vystupující jako ADÉLA. Její zahraniční průlom označil za zázrak a následně prohlásil, že má podle něj globálnější dosah a větší úspěch, než jakého dosáhl Gott. V tu chvíli už nešlo jen o velkorysou poklonu vycházející hvězdě, ale o verdikt, který postavil proti sobě dvě naprosto odlišné hudební epochy.
Habera přitom nestřílel naslepo. Adélin singl Ain’t In LA pronikl do britské Top 40 a databáze Official Charts mu eviduje vrchol na 32. místě i pět týdnů v hlavním žebříčku. Ve dvaadvaceti letech tak Slovenka prorazila bariéru, před kterou zůstává drtivá většina interpretů z malých hudebních trhů bezmocně stát. Je to skutečný mezinárodní úspěch, jenže stále zachycuje jednu mimořádně silnou kapitolu, nikoli uzavřený příběh celé kariéry.
Právě tady začne Haberův ostrý soud skřípat. Radio Prague International před Gottovými osmdesátinami připomnělo kariéru delší než šest desetiletí, více než padesát milionů prodaných alb a přes čtyřicet slavíkovských prvenství. Gott si navíc zahraniční jméno budoval v době bez sociálních sítí, virálních videí a streamovacích platforem, kdy se popularita dobývala země po zemi. Jeho odkaz proto neleží jen v tabulkách, ale také ve výdrži, rozsahu repertoáru a mimořádně dlouhém vztahu s publikem.
To neznamená, že by Adélin triumf měl být zmenšován. Její cesta z Bratislavy do světových žebříčků si zaslouží respekt a Habera správně pojmenoval cenu odvahy i originality.
Problém je v použitém metru: současný digitální zásah a celoživotní kulturní stopa nejsou totožné veličiny.
Z kontextu jeho slov je patrné, že mluvil hlavně o schopnosti prorazit za hranice, jenže jméno Karla Gotta proměnilo pochvalu mladé zpěvačky ve výbušný generační soud.
Habera měl plné právo vyslovit svůj názor, ale zvolil srovnání, které muselo udeřit jako kladivo. Adéla si zaslouží potlesk za to, co dokázala, nikoli však velikost vystavěnou na zmenšování člověka, jehož kariéra už obstála v čase. Její příběh se teprve píše a právě proto nepotřebuje předčasné korunovace ani překotné historické soudy. Okamžitý globální zásah je ohromující start, zatímco umělecká velikost se potvrzuje až vytrvalostí. Obojí může být velké, aniž by jedno muselo shazovat druhé. Haberova věta proto neublížila Gottovu odkazu, ten je příliš pevný, ale odhalila, jak nebezpečně snadno se v éře okamžitých čísel zaměňuje momentální dosah za historickou velikost. Legenda se totiž neměří jediným zábleskem na obrazovce, nýbrž světlem, které dokáže vydržet celé generace.
