Jiřina Bohdalová se ohlíží za mimořádně dlouhou kariérou, ale slovo konec do jejího slovníku stále nepatří. Dokument A jede se furt dál propojuje archivní materiál se současnými setkáními a nechává herečku mluvit bez zbytečného patosu.
iDNES.cz zachytil premiéru i reakce její dcery Simony Stašové. Rodinný pohled dává filmu jinou váhu než běžný televizní medailon.
Archiv, který stále žije
Bohdalová prošla filmem, televizí, divadlem i dabingem. Dokument proto nemůže být úplným katalogem rolí; smysl získává tam, kde staré záběry propojí s dnešním komentářem.
Herečka si i při bilancování drží ostrý humor. Nechce být vystavena jako muzeální exponát a odmítá, aby se dlouhověkost automaticky zaměňovala za křehkost.
Práce místo slavnostního loučení
Její divadelní profil na webu Divadla Na Jezerce připomíná, že není jen historickou tváří české kultury. Pracovní vazby a kontakt s publikem zůstávají součástí přítomnosti.
Dokument se objevil také v programu Show Jana Krause, kde Bohdalová znovu ukázala schopnost proměnit rozhovor v živou výměnu, nikoliv předem připravenou vzpomínku.
Film nepředstírá, že stáří neexistuje, ale odmítá jej použít jako jedinou optiku. Bohdalová je v něm herečkou, matkou, kolegyní i člověkem, který má stále potřebu reagovat na svět kolem sebe.
Název A jede se furt dál proto nepůsobí jako reklamní slogan. Přesně vystihuje způsob, jakým herečka zachází s vlastní historií: uzná ji, zavtipkuje a pokračuje k další práci.
