Monika Absolonová vstoupila do padesátky bez veřejně známého partnera, rozhodně ale nepůsobí jako žena, která by nad láskou definitivně zavřela dveře. Naopak. Jak připomíná bulvární web EXTRASIMO.cz, zpěvačka stále věří, že může potkat člověka, se kterým si budou skutečně patřit. Posledním veřejně známým partnerem byl bývalý hokejista Tomáš Horna, otec jejích dvou synů, s nímž se rozešla v roce 2021. Od té doby žádný nový vztah veřejně nepředstavila.
Samota pro ni ale není synonymem pro rezignaci. Absolonová se netají tím, že je pořád romantická a že představa opravdového partnerského vztahu pro ni neztratila význam. Zároveň už nepůsobí dojmem ženy, která by potřebovala někoho vedle sebe za každou cenu. Po zkušenostech z minulosti chce podle svých slov vztah, který bude stát na vzájemnosti, důvěře a skutečné blízkosti, nikoli jen na potřebě nebýt sám.
Bolestivé vztahy jí víru v lásku nevzaly
Rozchod s Hornou pro ni znamenal konec dlouhého vztahu i představy o fungující rodině pod jednou střechou.
Absolonová tehdy otevřeně mluvila o těžkém období a o tom, že návrat k vnitřnímu klidu nebude otázkou několika týdnů. Časem se ale její pohled změnil.
Už nehledá nikoho, kdo by její život zachraňoval nebo doplňoval za každou cenu. Chce partnerství, ve kterém budou oba stát vedle sebe jako rovnocenní lidé.
Téma lásky se přitom výrazně promítlo i do její práce. Když po dlouhých jednadvaceti letech vydala nové autorské album, pojmenovala ho jednoduše Láska. Server Aplausin.cz tehdy připomněl, že do dvanácti skladeb vložila vlastní zkušenosti, emoce i různé podoby mezilidských vztahů. Pro Absolonovou tak láska není téma, které vytáhne pouze v rozhovoru o soukromí. Prostupuje i její tvorbou a zjevně zůstává jednou z věcí, které ve svém životě považuje za zásadní.
Padesátka přišla, slevovat ze svých představ ale nechce
Kulaté narozeniny jí zároveň připomněly, že čas běží rychleji, než si člověk někdy připouští.
V rozhovoru pro Český rozhlas Liberec přiznala, že padesátka s ní přece jen trochu zamávala, přestože věk dříve nijak zvlášť neřešila. Její život ale rozhodně nestojí na místě. Vychovává dva syny, koncertuje, pracuje a připravuje další projekty. Případný partner by tak měl vstoupit do už naplněného života, ne zaplnit prázdné místo.
A právě v tom působí její současný pohled na lásku nejsilněji. Absolonová má za sebou vztahy, které začínaly s velkou nadějí a končily bolestí, přesto z ní zkušenosti neudělaly cynika. Nechce muže jen proto, aby mohla říct, že někoho má, a zároveň odmítá představu, že po padesátce už člověka nic velkého nečeká. Dokáže být sama, ale není smířená s představou, že by tak měla zůstat navždy. A možná právě proto si může dovolit čekat na vztah, kvůli kterému nebude muset ze svých představ o lásce slevovat.
