Herce Pierre Brice si většina českých diváků navždy spojí s Vinnetouem – mužem, který na plátně zosobňoval čest, spravedlnost a odpor k bezmyšlenkovitému násilí. Skutečný život francouzského herce však ještě před filmovou slávou vypadal úplně jinak. V rozhovoru pro SPIRIT Fanzine dostal Brice přímo otázku na tři lidi, které musel jako voják během války v Indočíně zabít. Neuhnul od ní. Přiznal, že ho tyto zážitky tížily i po desetiletích a v noci se mu vracely okamžiky, kdy sám věřil, že během několika minut zemře.
Jeho cesta na bojiště přitom nezačala jako filmový scénář o budoucí hvězdě. Podle archivního životopisuserveru Deutsche Biographie absolvoval po druhé světové válce vojenský výcvik a v roce 1948 vstoupil jako dobrovolník do francouzského expedičního sboru v Indočíně. Sloužil tam jako příslušník námořních jednotek až do počátku padesátých let. Tehdejší konflikt ve francouzské kolonii byl tvrdou válkou, nikoli romantickou výpravou do exotiky, a mladý Brice se z ní vracel s zkušenostmi, které se od pozdějšího světa filmových prérií nemohly lišit víc.
Za ikonickou tváří z westernů zůstala skutečná válka
Když později o těch letech mluvil, nepopisoval zabíjení jako hrdinství, kterým by se chtěl chlubit. Právě naopak. Z jeho vzpomínek vystupuje strach člověka, jenž znal situace, v nichž o přežití rozhodovaly okamžiky, a vědomí, že na druhé straně zbraně stál skutečný člověk.
Možná právě proto je tak silný kontrast s postavou, která z něj o několik let později udělala idol téměř celé střední Evropy. Filmový Vinnetou se pokoušel násilí zastavit; jeho představitel už totiž velmi dobře věděl, jak vypadá ve skutečnosti.
Po návratu z armády začínal Brice úplně od nuly. Živil se různými profesemi, pracoval jako model a tanečník a postupně se snažil prosadit před kamerou. Zlom přišel až v roce 1962 s Pokladem na Stříbrném jezeře, po němž už jeho tvář od apačského náčelníka prakticky nešlo oddělit. Německý týdeník DIE ZEIT po Briceově smrti připomněl nejen jeho celoživotní spojení s Vinnetouem, ale také právě skutečnost, že se jako francouzský válečný dobrovolník přiznal k zabití tří lidí během indočínského konfliktu.
Role hrdiny dostává po znalosti jeho minulosti jinou váhu
Brice se pak dlouhá desetiletí vracel k postavě, která prosazovala smíření, respekt mezi lidmi a odmítání pomsty. Pro publikum to byl ideál vytvořený Karlem Mayem a filmovým plátnem, pro samotného herce ale tyto hodnoty nemusely být jen prázdnou replikou ze scénáře.
Člověk, který na vlastní kůži zažil válku, se později stal jednou z nejslavnějších tváří hrdiny, jehož největší síla nespočívala v tom, kolik protivníků dokázal zastřelit.
Právě tato propast mezi životem Pierra Brice a světem Vinnetoua dává jeho filmové legendě mnohem hlubší rozměr.
Na televizní obrazovce zůstává Pierre Brice navždy elegantním náčelníkem na koni, kterému diváci věřili každé gesto i pohled. Za černou parukou a kostýmem ale stál muž, jenž si nesl vzpomínky, které žádný filmový střih nedokázal vymazat. Tři lidské životy pro něj nebyly pikantním detailem do životopisu ani historkou z mládí, kterou by vyprávěl s pýchou. Byly součástí války, ke které se vracel i ve chvílích, kdy už ho znal téměř celý svět. A možná právě proto působí jeho Vinnetou po letech ještě silněji: muž, který se na plátně snažil zabránit krvi, už dávno před první klapkou poznal její skutečnou cenu.
