Sylvester Stallone otevřel jednu z nejcitlivějších kapitol své minulosti a vrátil se až na natáčení filmu, který změnil jeho život. Jak nyní připomněl britský deník The Independent, herec popsal konflikt se svým otcem Frankem Stallonem starším během natáčení původního Rockyho. Otec dostal drobnou roli muže zvonícího na gong při závěrečném boxerském zápase, jenže místo okamžiku rodinné hrdosti podle Stalloneho přišla prudká hádka.
Stallone vysvětloval, že otce na natáčení pozval také proto, že celý život toužil po jeho uznání a chtěl mu ukázat, čeho dosáhl. Agentura Associated Press při příležitosti vydání hercových memoárů The Steps popsala, že Stallone se v osmdesáti letech vrací nejen k triumfu Rockyho, ale také k obtížnému dětství a osobním zkušenostem, které jeho cestu k filmu formovaly.
Vysněný okamžik se změnil v ostrou hádku
Samotná scéna přitom měla být technicky jednoduchá.
Podle Stalloneho měl jeho otec zazvonit v přesně určeném okamžiku choreografovaného boxerského zápasu, jenže načasování se opakovaně nedařilo a herci museli pokračovat déle, než bylo plánováno. Stallone vzpomínal, že situace nakonec přerostla v konflikt, který označil za opravdu ošklivý.
Z drobného camea se tak podle jeho vlastních slov stala další bolestná ukázka komplikovaného vztahu mezi otcem a synem.
Na celé vzpomínce je nejvýraznější kontrast mezi tím, co Rocky znamenal pro svět, a tím, co se ve stejnou chvíli odehrávalo uvnitř Stalloneho rodiny.
Film z roku 1976 z něj udělal celosvětově známou hvězdu a položil základy jedné z nejslavnějších filmových sérií. Přesto člověk stojící uprostřed tohoto profesního zlomu podle svých dnešních slov stále čekal na něco mnohem obyčejnějšího: aby na něj byl vlastní otec hrdý. Právě tento detail mění historku z filmového zákulisí v mnohem osobnější příběh.
Za triumfem Rockyho zůstala stará rodinná rána
Stallone dnes může na svou kariéru hledět z pozice hollywoodské legendy, ale slavný film nedokázal jedním vítězným okamžikem napravit všechno, co mu v rodině chybělo.
Na place vznikal příběh boxera, který bojuje za vlastní důstojnost, zatímco jeho autor a hlavní představitel sváděl podle vlastních vzpomínek úplně jiný zápas. Nešlo o ceny, návštěvnost kin ani budoucí pokračování. Šlo o uznání člověka, jehož pochvala pro něj měla cenu, kterou žádný filmový úspěch nedokázal jednoduše nahradit. Po padesáti letech tak z jedné z nejslavnějších hollywoodských kulis vystoupila vzpomínka, kterou dlouho nebylo vidět. A právě ta ukazuje, že nejtvrdší zápas někdy nezačíná po zaznění gongu.
