Rumunští žalobci v pátek obžalovali Andrewa Tatea z obchodování s nezletilými, praní špinavých peněz, sexu s nezletilou a ovlivňování svědka; jeho bratra Tristana viní ze spolupachatelství. Zprávu přinesla agentura Reuters, která současně připomíná, že oba muži všechna obvinění odmítají. Obžaloba není rozsudek, jenže pro samozvaného proroka absolutní kontroly je už samotný seznam skutků podstatně méně fotogenický než volant supersportu.
Podle aktuálního přehledu deníku The Guardian se spis týká mimo jiné údajného sexuálního vykořisťování nezletilé, která měla být převezena do britského Lutonu kvůli tvorbě pornografického obsahu. Žalobci také popisují údajný pokus zabránit jiné poškozené, aby se obrátila na policii. Jde o tvrzení obžaloby, jež bude muset obstát před soudem, nikoli o hotový verdikt pro internetový pranýř.
Bratři jsou od července zadržováni v Miami kvůli britské žádosti o vydání a paralelně čelí samostatným řízením v dalších zemích.
Rumunská prokuratura navrhuje zabavit čtyři luxusní vozy v souhrnné hodnotě 825 tisíc eur. Garáž, která měla na sítích dokazovat nadvládu nad světem, se tak v úředním jazyce smrskla na majetek, o jehož osudu může rozhodovat soud.
Když supersport dostane předvolání
Rumunský advokát bratrů Eugen Vidineac uvedl, že obhajoba prověří obžalobu bod po bodu a napadne případné důkazní, procesní či právní vady.
Je to legitimní a očekávatelný postup; oba obžalovaní mají právo na obhajobu a platí pro ně presumpce neviny. Tvrdá satira proto nemůže suplovat soudce, může však rozsvítit reflektor na propast mezi prodávanou všemocností a realitou vazebních jednání.
O to výmluvnější je starší podání jejich vlastních právníků. Ti podle britského deníku The Guardian popsali pronajaté supersporty a vypůjčenou jachtu jako součást záměrně nadsazené role, protože obchodní model bratrů závisí na pozornosti publika. Internetový císař tedy před soudem odkládá zlatou korunu a vysvětluje, že to byla rekvizita pro algoritmus.
Právě tady se lesklý mýtus láme nejhlasitěji. Tate dlouho prodával dojem, že bohatství potvrzuje pravdu jeho slov, zatímco obhajoba nyní odděluje okázalou postavu od skutečných poměrů. Není to důkaz viny v rumunské věci, ale je to přesná pitva marketingu, který zaměnil hlasitost za autoritu a kapotu za charakter.
Verdikt nepatří davu, ostuda už ale ano
Andrew Tate zatím není odsouzený a tuto hranici je nutné držet pevně. Je však nově obžalovaný z činů, vedle nichž bledne i jeho nejhlasitější internetové divadlo. Muž, který prodával kontrolu jako životní návod, nyní nemá pod kontrolou ani počet zemí, v nichž se řeší jeho vydání. Jeho právníci mohou právem napadat každý důkaz i každý procesní krok. Veřejnost má stejně tak právo vidět, jak drahá fasáda začíná praskat pod vahou úředních spisů. Největší ironie neleží v garáži, ale v přiznání, že blyštivá moc byla alespoň zčásti reklamní rekvizitou. Za touto ironií ovšem stojí tvrzení o skutečných lidech a skutečné újmě, proto tu končí humor. O vině rozhodne soud, nikoli titulky, fanoušci ani algoritmus. Do té doby zůstává z macho impéria především mimořádně hlasitá obhajoba. A jestli Tate léta učil svět, že realita patří vítězům, teď mu realita připomíná, že poslední slovo mívá soudní síň.
