Kdo by za dveřmi pracovního zázemí předsedkyně Evropské komise čekal reprezentativní apartmá, mohl by být překvapen. Jak popsal portál Dřevostavitel, Ursula von der Leyenová využívá v bruselské budově Berlaymont přibližně dvacetimetrovou místnost bez okna, upravenou pro přespávání během pracovního týdne. Uvnitř má být jen základní vybavení – postel, sprcha, prostor na oblečení a žehlicí prkno. Luxusní prezidentské apartmá to rozhodně nepřipomíná.
Právě tenhle detail vytváří ostrý kontrast s představou, kterou může vyvolávat nejvyšší patro evropské politiky. Von der Leyenová přitom Evropskou komisi vede už od roku 2019 a po opětovném zvolení zahájila 1. prosince 2024 druhé funkční období, které má trvat do roku 2029. Potvrzuje to přímo Evropská komise. Během pracovních dnů tak jedna z nejvýše postavených představitelek institucí Evropské unie přespává prakticky na pracovišti.
Místnost se nachází přímo v Berlaymontu, tedy v centrále Evropské komise.
Žádný každodenní přesun mezi samostatnou rezidencí a kanceláří, žádný dlouhý návrat domů po skončení pracovního programu. Postel je jen několik kroků od prostor, odkud vede svůj úřad. O to výraznější je pohled na druhou polovinu jejího bydlení, která se od bruselské místnosti liší téměř ve všem.
Z dvaceti metrů rovnou na rodinný statek
Když von der Leyenová odjíždí z Bruselu do Německa, čeká ji úplně jiné prostředí.
+3
fotek
Jejím rodinným zázemím je Tundrinsheide v Beinhornu nedaleko Hannoveru, rozsáhlejší venkovský areál spojený s rodinou jejího otce Ernsta Albrechta, někdejšího ministerského předsedy Dolního Saska.
Cihlový dům obklopený zelení a pastvinami má k bezokenní bruselské místnosti daleko, přesto dostupné popisy interiéru nehovoří o okázalém paláci plném přepychu.
Na rodinné sídlo se von der Leyenová podle zveřejněných informací přestěhovala v roce 2007 společně s manželem a sedmi dětmi. Jedním z důvodů byla péče o jejího stárnoucího otce. K domu patřil také život, který by si s vrcholnou evropskou politikou na první pohled spojoval málokdo – psi, slepice, poníci nebo kozy. Místo diplomatických salonů tu přicházely na řadu pastviny, zvířata a obyčejný chod početné rodiny. A není to ani první případ, kdy von der Leyenová zvolila během pracovního týdne mimořádně malé zázemí přímo u své práce. Už v době, kdy byla německou ministryní obrany, podle Dřevostavitele využívala v Berlíně vedle své pracovny místnost o rozloze zhruba 7,5 metru čtverečního. Obraz političky, která po skončení pracovního dne nepřejíždí do velké služební rezidence, ale zůstává prakticky ve stejné budově, tak nezačal až v Bruselu.
Za zdmi statku přišla noc, na kterou rodina nezapomněla
Jenže německý domov von der Leyenové není pouze klidnou protiváhou kanceláří Evropské komise. V září 2022 se právě u rodinného sídla odehrála událost, která zasáhla její rodinu velmi osobně. Třicetileté pony Dolly bylo na pastvině zabito a pozdější DNA analýza potvrdila, že šlo o útok vlka. Informaci následně doložila také německá síť RND.
Byl to okamžik, kdy se svět vysoké evropské politiky střetl s něčím syrově obyčejným.
Žádná schůzka hlav států, žádný summit ani kamera namířená na řečnický pult. Na pastvině nedaleko domu leželo zvíře, které k rodině patřilo desítky let. Von der Leyenová tehdy prostřednictvím svého okolí uvedla, že rodinu zpráva velmi zasáhla.
Ani historie samotného statku ale není idylickým obrázkem venkovského života bez starostí.
Rodina zde žila už v době, kdy její otec Ernst Albrecht působil v čele Dolního Saska a kvůli bezpečnostním hrozbám byla ochrana jeho blízkých výrazně zesílena.
Podle dostupných popisů se bezpečnostní opatření dotýkala i každodenního života dětí. Dům, který dnes může působit jako únik z politického Bruselu, tak v minulosti zažil období, kdy soukromí rodiny tvrdě narušovala realita veřejné funkce.
Právě proto působí příběh jejího bydlení tak nezvykle. Na jedné straně bezokenní místnost v útrobách Berlaymontu, kde pracovní den může skončit pouhým přechodem několika dveří k posteli. Na druhé straně starý rodinný dům, pastviny, zvířata a několik generací příběhů. Nejde o dva různé životy dvou různých lidí. Oba patří jedné ženě, která stojí v čele Evropské komise.
Samotné čtvereční metry samozřejmě neříkají nic o kvalitě politických rozhodnutí ani o tom, jak má veřejnost její působení hodnotit. Ukazují však méně známou část každodennosti člověka, jehož pracovní život probíhá pod téměř nepřetržitou veřejnou kontrolou. Tituly, ochranka a protokol mohou kolem vrcholných funkcí vytvářet odstup. Za jejich hranicí ale pořád existují obyčejné věci – místo ke spaní, rodinný dům, zvířata a návraty domů.
Kontrast je přesto mimořádný.
V Bruselu se dveře kanceláře zavřou a ložnice je prakticky za rohem.
V Německu se otevírá prostor statku, kde vyrůstala část rodiny, kde žily děti a kde se po pastvinách pohybovala zvířata. Dvě prostředí, která by vedle sebe na fotografiích skoro nedávala smysl, spojuje jediný životopis.
Von der Leyenová přitom zůstává především veřejně činnou političkou a její druhý mandát v čele Evropské komise pokračuje do evropských voleb v roce 2029. O jejím politickém odkazu budou rozhodovat konkrétní kroky Komise, výsledky jejího působení a veřejná debata – nikoli to, kolik metrů má místnost, ve které přespává. Přesto podobné detaily odhalují zákulisí vrcholné funkce způsobem, který oficiální tiskové konference obvykle neukazují.
Za fasádou Berlaymontu totiž nejsou jen zasedací místnosti, poradci a dokumenty, které ovlivňují život v sedmadvaceti členských zemích. Je tam také jednoduchá místnost, kam po skončení dne odchází žena, která Komisi vede. Stovky kilometrů od ní stojí dům, k němuž se vážou vzpomínky na rodiče, děti, zvířata, bezpečnostní hrozby i bolestnou ztrátu pony Dolly. Politická funkce může být dočasná, zatímco podobné příběhy zůstávají.
A právě v tom je možná nejsilnější kontrast celého příběhu.
Ve dne rozhodovací centrum Evropské unie, večer několik kroků od pracovního stolu k posteli bez výhledu ven.
Potom cesta zpět do Německa, kde místo skla a betonu čekají cihly, pastviny a rodinná historie. Dveře mezi veřejnou funkcí a soukromím mohou být někdy vzdálené stovky kilometrů – a jindy jen pár kroků.
